Koupelna jako soukromý vodní svět

Současná koupelna by měla přibližovat k obytnému prostoru. Tato myšlenka není nová. S podobným cílem se zařizovali první koupelny již v polovině 19. století, když lékaři přesvědčili bohatší vrstvy, aby se zbavili špíny, protože je příčinou mnoha nemocí. Dnes se však koupelny využívají nejen na hygienu, ale i na relaxaci.
 


 
Při zařizování koupelny záleží na tom, jaké možnosti nám byt nebo dům nabízejí. Trendem posledních let je návrat prádelen a pracovních koupelen, kde se umisťují pračka, sušička a jiné pomůcky, jako jsou vědra, vysavač a pod. Takové uspořádání výrazně usnadňuje chod domácnosti. Pracovní koupelnu lze vytvořit i ve starších bytech, například v komoře.
 

Požadavky na koupelnu

Plánování a zařizování koupelny by měla být věnována maximální pozornost. Ze stavebního iz technického hlediska je koupelna nejnáročnější místnost v bytě. Třeba vyřešit instalaci, kanalizaci, elektrický rozvod, topení a ventilaci. Složité bývá i vhodné řešení samotné dispozice koupelny. Dodatečné změny se bez náročné rekonstrukce nedají realizovat. Klasickým příkladem jsou obkladačky v koupelně. Pokud nás po pěti letech jejich design omrzí (tento časový údaj uvádějí architekti, kteří se specializují na koupelny), jejich výměna je na rozdíl od malování pokoje mnohem složitější. A to i přesto, že nové lepidla umožňují obkladačky lepit přímo na původní obklad. To se však nedá realizovat při zděné vaně, kterou je třeba vybourat, a tedy nelze vyloučit poškození smaltu. Celé zařízení do koupelny by mělo vybírat s tím, že bude sloužit několik let.
 
U nás nejsme na obměny koupelen po deseti či patnácti letech zvyklí, jako je tomu v zahraničí běžné. Například vstupní dveře do koupelny nebo WC jsou často široké jen 60 cm. Staršímu člověk jdoucí o berlích úzké dveře nevyhovují, ale i tak si mnozí padesátníci při rekonstrukci koupelny nechávají nainstalovat dveře sice nové, ale široké opět jen 60 cm. Právě při rekonstrukcích třeba pečlivě zvážit, co nám bude v koupelně vyhovovat o deset nebo patnáct let, zda není lepší mít místo hluboké vany sprchový kout, ale možná si dopřát obojí.
 
Tam, kde můžeme ovlivnit dispozici domu nebo bytu, měli bychom se snažit přiblížit k trendu, který je v některých zemích již standardem – ke každé ložnici patří koupelna. U nás se zatím staví spíše byty se samostatným WC as koupelnou vybavenou další záchodovou mísou. Větší počet koupelen je ideální. Zejména pokud děti dospívají, jejich nároky na koupelnu a soukromí se zvyšují a často vznikají neshody mezi nimi a rodiči.
 

Malá koupelna

Boj s místem bývá bojem doslova o centimetry. Kdo má k dispozici pouze minimální prostor, který nelze zvětšit ani případnou rekonstrukcí, měl by volit méně tradiční zařizovací předměty. Místo ušetří rohové umyvadlo. Vhodné jsou i umyvadla, jejichž hloubka nepřesahuje 38 cm. V malých koupelnách se stále častěji používají umyvadla zabudovaná do nábytku nebo do odkládací desky, případně typy s malou hloubkou, ale s dostatečně velkou úložnou plochou.
 
Nedostatek místa v koupelně může vyřešit i úsporná vana. Na jedné straně má šířku například 75 cm (tam, kde budou ramena), na druhé straně je část jakoby odříznuta – má šířku 50 cm. Tímto odskokem lze získat místo na zabudování umyvadla, sprchové vaničky a pod. Další možností je nahrazení vany sprchovým koutem.
 
Zejména v panelových bytech je bidet pro nedostatek místa jen přáním. Možná to vyřešit tak, že na umývátko, které se vejde do každého WC, použije se speciální baterie Oras Bidetta, která díky ruční sprše nahradí i bidet. I posuvné dveře výrazně šetří prostor. Někteří lidé se snaží získat větší koupelnu tím, že ji spojí s WC. Toto řešení je však podle současného Stavebního zákona z hygienických důvodů možné jen v jednopokojových bytech nebo dvojgarsonka. Kolem záchodové mísy se totiž vyskytuje množství nežádoucích bakterií, které se šíří asi do dvou metrů od záchodu. Proto do blízkosti záchodové mísy není vhodné umístit umyvadlo. Z hygienického hlediska by se ani kartáče na čištění záchodové mísy neměli nechávat v její blízkosti.
 

Zařízení koupelny a WC

 
Umyvadla
 
V koupelnách se používají umyvadla zavěšené nebo vestavěné. Výška umístění by měla odpovídat postavám uživatelů, za standard se považuje výška okolo 85 cm. Pokud se použije závěsná skříňka pod umyvadlo, měla by mít od podlahy odstup asi 20 až 25 cm. Skříňka na soklu vyžaduje, aby umyvadlo buď vystupovalo dopředu, nebo sokl ustupoval nejméně 15 cm dozadu, aby byl k umyvadlu pohodlný přístup.
 
Klasické jsou keramické umyvadla. V současnosti jsou módní malé nerezové nebo skleněné umývátka, které vypadají velmi efektně, ale vyžadují každodenní čištění.
 
Tam, kde to prostor dovolí, vyplatí se mít dvě umyvadla. Podle architektů pro čtyřčlennou rodinu s jednou koupelnou (nepočítá se záchod s umyvadlem) jsou dvě umyvadla nezbytné. V posledních letech většina světových designérů upřednostňuje jednoduché geometrické tvary umyvadel. Jejich rozměry zůstávají standardní, šířka je 55 až 60 cm, hloubka 45 až 56 cm.
 

Vana jako pokušení

Podle tvaru jsou vany podélně, kulaté a rohové. Aby vstup do vany byl pohodlný, její výška by neměla přesáhnout 60 cm. Kromě velikosti a barvy vany je důležitý i materiál. Můžete si vybrat z více druhů – smalt, akrylát, quaryl, dřevo, pryskyřice nebo lité materiály, například teraco. Poslední tři materiály jsou určeny pro náročné klienty se specifickými požadavky na design. Quaryl je litý umělý materiál, který se používá v tloušťce až jeden centimetr. Je měkčí než smalt, ale tvrdší než akrylát. Používá se na sériově vyráběné vany s podstatně vyššími cenami.
 
Nejčastěji se rozhodujeme mezi smaltovanými a akrylátovými vanami. Akrylátové vany jsou levnější, ale po deseti až patnácti letech třeba je vyměnit za nové. Kvalita akrylátových výrobků bývá rozdílná. Důležité jsou nejen vstupní materiál a jeho tloušťka, ale i konečné zpracování a kvalita nástřiku na rubu vany, který ovlivňuje její pevnost. Milimetrová vrstva rozhodně nestačí. Smaltované klasické vany se vyrábějí lisováním hlubokotažného ocelového plechu. Smalt je materiál, který je svým složením a technologií výroby podobný sklu, je mnohem tvrdší než akrylát a nelze jej poškrábat běžně používanými předměty. Zárukou tvarové stálosti a stability je plech o tloušťce 3,5 mm. Proto na některé typy dávají jejich výrobci záruku třicet let.
 
Při smaltovaných vanách lze použít úpravu anti-slip, která zabrání uklouznutí. Tuto úpravu je nutno objednat u výrobce. Jednou z hlavních předností smaltovaných van je možnost barevně jejich sjednotit s obklady a se sanitární keramikou. Tato zdánlivá maličkost není při akrylát možná, protože světlo, které na něj dopadá, odráží se jinak než od keramiky. Na pohodlné koupání by délka vany měla odpovídat výšce postavy po ramena. Při vysokých lidech to však znamená délku přibližně 180 cm. Pokud si až tak dlouhou vanu nemůžeme dovolit, musíme zvolit hlubší vanu. Někteří výrobci proto nabízejí vany hluboké až 81 cm. Pro pohodlí uživatelů slouží anatomicky tvarované vany, jejichž součástí je i opěrka hlavy.
 
Zajímavým trendem je móda velkých van. Mají délku i přes 180 cm a šířku 75 až 80 cm. Lze je umístit volně do prostoru. Pohodlně se v nich mohou najednou vykoupat dva dospělí lidé. Musí však počítat s poměrně velkou spotřebou vody; do této vany se vejde okolo 150 litrů vody, zatímco do vany o rozměrech 170 × 70 cm necelých 100 litrů.
 

Hydromasážní vany nebo voda s prsty

Rozhodnutí obstarat si hydromasážní vanu třeba pečlivě zvážit. Vysoká cena smaltovaných hydromasážních van způsobuje, že většina zákazníků dává přednost akrylátovým. Můžete si vybrat z množství barev a tvarů. Platí však staré známé – za málo peněz málo muziky, a to zejména u levných typů, kde jsou časté problémy s čištěním – voda zůstává v rozvodné hadici. Dražší vany mají speciální dezinfekční zařízení, do kterých se čistící přípravek jen doplňuje. Pořídit si možná i automatickou hygienu. Jde o vestavěný senzor, který po každé koupeli vanu vyčistí. Systém propláchne studenou vodou, potom dezinfekčním roztokem a opět studenou vodou. Nakonec kompresor systém úplně vysuší.
 
A na co slouží hydromasážní vana? Vodu z vany nasává čerpadlo a nuceným oběhem se smíšená se vzduchem vrací zpět do vany bočními tryskami. Touto masáží se zlepšuje krevní oběh, regenerují a zpevňují svaly a nastává celkové uvolnění organismu. Kromě toho, že proud vody by měl směřovat k srdci, musí být přerušovaný nebo má mít turbulentní charakter, aby se při změně tlaku cévy střídavě naplňovaly a vyprazdňovaly.
 
Nejdokonalejší hydromasážní systém vychází z orientálních masáží shiatsu. Pomocí dvou řad mikrodýz (vždy po šestnáct) se masíruje bederní, hrudní a krční páteř. Terapie je založena na vodních „prstech“ či tocích vody, nahrazujících prsty maséra.
 
Speciální je bioenergii masáž, při které se hydromasáž kombinuje s působením rostlinných a květinových esencí, hudebních a světelných vibrací. Bioenergii masáž představuje čtyři programy – relaxační, osvěžující, tonizační a anticelulitidický.
 
Perličková masáž funguje na principu proudění stlačeného předehřátého vzduchu na teplotu asi 35 až 70 ° C, který se do vody vhání tryskami na dně vany. Relaxační účinky mohou mít i terapeutický efekt na bolest kloubů nebo při revmatických potížích.
 
Do van vybavených těmito masážními tryskami nepatří aromaterapeutické oleje nebo podobné přípravky, aby jejich zbytky nezůstávaly v rozvodných hadicích a systému.
 

Sprchový kout a box

Někteří lidé dávají přednost před vanou sprchovému koutu nebo boxu. Sprchování pomocí masážních panelů je vynikající relaxací i pro starší či méně pohyblivých lidí. Ti oceňují hlavně jednoduchý nebo bezbariérový přístup.
 
Sprchový kout šetří kromě místa i vodu. Při sprchování nám stačí asi desetina množství vody, kterou spotřebujeme ve vaně při klasickém koupeli. I lékaři doporučují upřednostňovat sprchování. Vhodná velikost sprchového koutu je 90 × 90 cm, ale nejoptimálnější je 90 × 120 cm. Z estetického hlediska jsou rozhodně lepší sprchové kouty se skleněnými nebo s akrylátovými zástěnami a se samostatnou vaničkou jako sprchové boxy. Ty často působí příliš robustním dojmem. Pokud se rozhodneme pro sprchový kout, není bezpodmínečně potřebná ani sprchová vanička nebo box. Stačí vhodný výklenek či oddělená část a odtok v podlaze. Nezbytná je samozřejmě dokonalá izolace. Toto bezbariérové ​​řešení bývá vhodné zejména ve starších bytech třetí a čtvrté kategorie, kde koupelna nebyla. Lze ji vytvořit v nějakém výklenku nebo místo komory. Kromě dokonalé izolace podlahy třeba mimo sprchového koutu umístit elektrický větrák, který je v koupelně nezbytný.
 
Kdo se neumí rozhodnout mezi vanou a sprchovým koutem, může si vybrat hydroterapeutických rohový nebo stěnový panel, který lze umístit nad vanu. Panel může být vybaven termostatickou baterií, masážními tryskami nebo zádovými mikrodýzami.
 
Další možností je kombinace vany a sprchového nebo masážního boxu. Někteří výrobci je doplňují i ​​skotské střiky, aromaterapií či parní lázní. Samostatné sprchové boxy vybaveny například saunou, stereofonním rádiem nebo ve zhotovení pro dvojici mají na trhu bohaté zastoupení.
 
Na trhu jsou již dokonce i sprchové kouty určené volně do prostoru. Jejich autorem je známý světový designér Philippe Starck.

Tags:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>